CHOVNÝ PES

narozen 7.9.2003

zbarvení: particolor

DKK: 1/2 (HD-C), PRA/C/LL - negativní (eyes OK) – 3.4.2006

 

BONITACE

Praha - Újezd nad Lesy 25.3.2006: 

Popis: výška 27 cm; váha 6,4 kg; řezáky 6/6 - v řadě, předkus - vše dle standardu

Přednosti: „pes bez vad a nedostatků, přednosti: dobře vázaný pes, pevná stavba těla, hezký pohyb, dlouhé bohaté osrstění, vyrovnaná povaha“

 

VÝSTAVNÍ OCENĚNÍ

Interchampion FCI (splněny podmínky)

Český Champion

Slovenský Grand Champion

Slovenský Champion

Maďarský Champion

Klubový Champion

Top tibeťák 2006

Národní vítěz 2005

Vítěz Slovenska 2007

5 x BOB

8 x CACIB

4 x Res.CACIB

19 x CAC (CZ/SK/H/SLO)

6 x Res.CAC

CAJC

 

RODOKMEN

 

  rodiče prarodiče pra/prarodiče

o

t

e

c

Interchampion

Champion CZ/SK/PL

Klubový Champion

Junior Champion CZ/SK

multi BOB/CACIB/CAC…

 

 

RANGPO Modrá písnička

Interchampion

Champion CZ/A/Klub

multi BOB/CACIB/CAC…

Avigdor O´REILLI

(import Irsko)

Champion

Brooklodge Coco´s Clown

Avigdor Heather

Dragonsong WORLDCLASS

(import USA)

Champion

Chumbi Dragonsong Stepin Out

Northwood Dobee Do

m

a

t

k

a

CAC  

 EURYDIKÉ Perla mahagon

Interchampion

Champion CZ/D-VDH/D-KTR/SK/PL/Klub

Junior & Veterán Champion

multi BOB/CACIB/CAC…

ARGOSAN od Cidlinských pramenů

Champion CZ

BOB, CACIB, Národní vítěz…

Dundey Dukki Thimbu

r.CACIB, r.CAC

Ansheila Agami Thimbu

Vítěz třídy

BAUKALÉMA Perla mahagon

Ishurdi Modrá písnička

Junior Champion

Aimee Par Excellence

 

O  DŽESUNKOVI

8.12.2003 jsem domů přivezla tříměsíční štěňátko jménem Neptun Perla mahagon, co by vánoční dárek pro svoji dcerku Elišku. Celé to byla tak trochu „náhoda“:

 

S Elinkou jsme totiž od jara vybíraly, které plemeno by se nám nejvíce líbilo. Tibetské španěly jsme poprvé viděly v létě na národní výstavě psů v Brně – byli to psi Rangpo a Norbu paní Hájkové – a ihned nás zaujali.

 

Po vyloučení několika dalších plemen zůstali dva favorité, tibeťáčci a kavalírci. Začátkem prosince jsem vyrazila na obhlídku štěňat v několika chovatelských stanicích. Kavalírci byli roztomilí, jejich chovatelé příjemní lidé. Poslední zastávkou byla ch.st. Bedigebu a jejich tibbísci. Tam bylo rozhodnuto – tibetští španělé mě prostě uchvátili. Vzhledem, chováním….prostě vším. Bohužel měli poslední štěňátko a požadovaná cena byla pro mne v té době příliš vysoká. Odjížděla jsem však odhodlaná – tohle plemeno si někdy určitě pořídím. Doma jsem naštěstí našla kontakt na paní Hájkovou a po telefonické domluvě jsem vyrazila „kousek za Prahu“, jen se podívat na její štěňátka... Měla jich doma několik od dvou různých maminek a já tehdy podlehla kouzlu dvou particoloráčků – Neptuna a Niké. Ačkoliv jsem se jela „jen kouknout“, domů už jsem si jednoho odvážela.

 

Neptunek byl pro nás od začátku samá zvláštnost a tajemství. Malý hrdina, který se nikoho a ničeho nebojí, ale na druhou stranu nesmírně citlivý a vnímavý. Jak se mu stýskalo po původní smečce, tvářil se ustaraně a často „ufal“. On nezakňučel, jak by se dalo očekávat, ale docela lidsky vzdychal a jeho uf, uf mě dohánělo k šílenství. Navíc papal jen aby se neřeklo, a já chovatelku bombardovala telefonáty, zda mu něco není. Nebylo.

 

Zkušenosti z výchovy a výcviku jiných psů mi přišly úplně na nic, protože on reagoval naprosto jinak. Při snaze o přivolání, kdy se od štěňátka člověk vzdaluje a dělá různé opičky, aby jej zaujal a vyprovokoval k následování, si Neptun sedl a vypadal, jako když přemýšlí – „ta je ale divná, volá mě pro nic za nic a ještě přede mnou prchá?!?!“ Když se po zralé úvaze uvolil přijít (pozor – v žádném případě ne přiběhnout) a dostal pamlsek, s pohledem říkajícím „nemyslíš vážně, že tohle bych měl jíst, že ne?“ jej zhnuseně vyplivl. A pokárat jej??? Celý den nespustil oko z Elinky, se mnou prostě nemluvil. Do té doby jsem nevěřila, že pes se může urazit. Podobné řeči jsem považovala za polidšťování psů dané přehnanou fantazií. Docela mi trvalo, než jsem si zvykla a změnila názor….

 

Dnes vím, že právě takoví jsou tibbísci. Nemají rádi výcvikový dril a člověk musí přemýšlet nad tím, jak na ně… Hrdí a přitom pokorní a skromní; nezávislí, ale lpící na své rodině; malí tělem ale velcí duší… Jsou to první psi, kteří si „vycvičili“ mne a ne naopak. A já jsem jim právě za to všechno nesmírně vděčná.

 

A proč mu říkáme Džesunek? Protože Eliška si nemohla zapamatovat správné jméno, volala na něj i Merkure a Pluto a my kolem se tomu smáli. Tak mu začala říkat Džejsí. Oficiálně však vystupuje jako Neptun, po čase se tedy ustálilo DŽESUN-ka, -ek ….

 

Dnes je Džesunek dospělý pes a nad jeho povahou žasnou všichni, kdo jej mají příležitost poznat. Je přátelský ke všemu živému a malé děti vyloženě miluje. To u malých plemen není žádná samozřejmost. On má navíc vrozené terapeutické schopnosti, vycítí, když se jej někdo bojí a chová se k němu velice ohleduplně a s trpělivou něhou. Například, když mu dítě dává piškotek a na poslední chvíli cukne rukou, on vyčká, až mu to znovu dá až k čenichu, pak si teprve, velice pomaloučku a opatrně, piškot vezme. Žádné skoky a loupení.

 

Povely mu doma dávám tak, že jej požádám. Není třeba velet a rozčilovat se, to by jej naopak urazilo. Je velice inteligentní a vnímavý, jemu stačí něco jednou vysvětlit, a to jaksi… člověčím způsobem….a on už prostě ví. Manželé Hlubockých s dcerou Klárou Kmoníčkovou používají pro tibeťáčky přízvisko člopejsek.  Na Džesunka padne jako ulité. On je Pan Pes s velkými P. Dodává mi pocit klidu a harmonie, kterou v dnešní uspěchané době tolik potřebujeme, a já ho prostě miluji.