Jak
to všechno začalo…
…si
vlastně ani nepamatuji. Od dob kam totiž moje paměť sahá, snad nějaké tři
- čtyři roky věku, jsem milovala všelijaká zvířátka. Od berušek přes
pulce a čolky po všemožné chlupáčky. Zpočátku jsem se pokoušela chovat
v zavařovacích sklenicích brouky, šneky, žížaly a podobnou havěť,
což mi rodiče vyhazovali se stejnou urputností, s jakou já je zase
nosila domů. Jak jsem rostla já, rostly i „chovatelské úspěchy“.
Kdybych žila stále ve stejném pokojíčku, asi bych tam dodnes chodila s pečlivou
opatrností, protože z 10-ti pulců jsem pouštěla do přírody JEN 9 žabiček!!!
I když rozum napovídal, že jedna kouzelná fáze proměny se patrně
nedokonala, (nekonečně dlouho) mne děsila představa, že bych na tu maličkou
šlápla…
První
bylo akvárium
Po
čase našim došlo, že snaha utlumit moje chovatelské vášně je marná a
uvolili se vysvobodit paví očka ze čtyřlitrových sklenic. Koupili mi akvárium.
Vzpomínám si jak mě maminka jednou omluvila ze školy, protože když mě ráno
přišla vzbudit, já z něj ještě lovila „rybí miminka“, aby je ostatní
ryby nesežraly.
Touha
po chlupáčcích všeho druhu byla stále větší, volně pobíhající psi z širokého
okolí mi dělávali společnost cestou do školy a já se s nimi dělila o
svačiny. Všechny takové dobrovolníky jsem vodila domů, kde jim často padla
za oběť polovina obsahu spížky a radost rodičů neznala mezí.
Návštěvy
u příbuzných na vesnicích jsem obvykle trávila v hospodářských
budovách a nebo na půdě s koťaty - říkávali mi „kočičí máma“. Na
prázdniny jsem nejraději jezdila k tetě a strejdovi do Krásného. Kromě
tří dětí měli spoustu domácích zvířat - ovce, kozu, králíky, slepice
atd., užili jsme si tam spoustu krásných chvil. Maličká kůzlata a jehňata
jsme krmili z láhve s dudlíkem a odrostlá kuřata jsem učila různým
kouskům. Spousta lidí si myslí, že slepici nejde nic naučit, ale já vím
své :-).
Postupem
času se mojí péči mohli těšit křečci, králík a morčátka, těch
jsem dokonce jeden čas měla asi